Vážení kolegové ze Slavie,
vzhledem k tomu, že jsme se před několika dny zúčastnili s Jiřím Reichelem, jako vaši delegáti, mimořádného Plenárního shromáždění ČSZPS s volbou nového prezidenta, píšu vám pár řádek, jak to celé probíhalo a jak to poté dopadlo...
Shromáždění řídil viceprezident Zbyněk Janečka, zapisoval předseda Sportovní rady Ladislav Bláha. Přítomno bylo 43 delegátů zastupujících 26 sportovních oddílů, kteří minutou ticha uctili památku náhle zesnulého prezidenta Aloise Hamroziho.
Po několika desítkách minut dohadování byl zvolen způsob volby.
Po dlouhém dohadování a opakovaném hlasování (v prvním to nějak nesouhlasilo s počty hlasů) bylo rozhodnuto, že se na závěr budou projednávat i úpravy Stanov ČSZPS podle návrhu zpracovaného pány Belšanem, Krapkou, Reichelem a Bláhou. Pan Belšan, který byl mezitím pověřen vedením ČSZPS, totiž nechal vypracovat právnické posouzení, která dosud platné stanovy shledala nesprávně sestavenými až protiprávními (na což jsme ze Slavie v minulosti opakovaně upozorňovali).
Pan Belšan nechal v zimě udělat i odborný audit účetnictví, který je shledal jako nehospodárné, zdlouhavé a jen málo průhledné - v podstatě vyhovující, ovšem jen s velkými výhradami. Výsledky tohoto auditu byly na žádost delegátů přečteny a výhrady se týkaly zejména zbytečných vícenákladů, neprůkazně schvalovaných odměn či jiných požitků, jakož i podpory zástupců svazu v IBSA - paní Melounové a pana Paty (jejich cesty a pobyt v zahraničí platil vždy ČSZPS - na konkrétní přínos této podpory zodpovězeno nebylo). Takřka nestravitelným soustem pro přítomné byla i skutečnost, že podpisové právo k platebním příkazům z účtu ČSZPS mají pouze tři pracovníci finančního úseku ČSTV, zemřelý prezident a na sekretariátu ČSZPS již nepracující paní Valášková - tedy v současné době nikdo z vedení ČSZPS. Proto pan Belšan udělal z titulu své prozatímní funkce (která byla koneckonců na zasedání několikrát zpochybňována, lež nezpochybněna) opatření, aby byl tento stav napraven. Mimo jiné odmítl rovněž podepsat statisícové sponzorské smlouvy dodané pány Smejkalem (Budějovice, MS v silovém trojboji) a Patou (Ostrava, showdownová soutěž) - pro jejich právní nedostatky a neprůkazné záruky.
Po zdravici předsedy Paralympijského výboru, pana Janoucha, který nás zasvětil do problematiky sporů mezi jednotlivými svazy zdravotně postižených, se dostalo prostoru neformálním jednáním při siestově pojatém obědě.
Po zdlouhavé pauze tedy nakonec nastal nejdůležitější bod programu. Na prezidenta byli navrženi čtyři kandidáti: Pavel Belšan, Petr Čermák, Jaroslav Pata a Jiří Reichel. K jejich projevům připojuji svůj komentář.
Čermák byl nepřipravený a nekonkrétní, prosazoval, aby funkce prezidenta byla placená.
Patův projev byl ryze politický - schematický, nekonkrétní, slibující vše, na všech frontách, a to teď hned a nejlépe všude najednou. Hodně mi to připomnělo předvolební programy všech našich parlamentních stran, případně několikaleté nekoncepční politikaření minulého vedení ČSZPS.
Programy (jakož i rozsah dosavadních zkušeností) pánů Reichela a Belšana byly hodně podobné. Oba se zasazovali za zavedení integračního pojetí, vytvoření koordinovaného systému s demokratizujícími předpoklady (funkce nikoli jmenované ale volené), nápravu zřejmých nedostatků, přenesení větší odpovědnosti na oddíly, VVS a STK - včetně zvýšené finanční podpory.
Ve veřejném hlasování byl posléze prezidentem zvolen již v prvním kole pan Pata z Baníku Ostrava s počtem 23 hlasů - zjednodušeně řečeno jej volila většina Moravy a prezidia. Pan Belšan získal 17 hlasů, pan Reichel 3. Pro pana Čermáka nehlasoval nikdo.
K dodatečně schválenému projednávání nových Stanov ČSZPS se většina delegátů vyjádřila asi tak, že prostě z Plenárního shromáždění po obědě a volbě prezidenta odjela. Omluvu jsem nezaslechl ani jednu.
Po zasedání bylo čerstvým prezidentem jmenováno prezidium. Jelikož dosud nemohu čerpat z oficiálního zápisu, následující informace jsou jen zprostředkované. V prezidiu zůstali jeho dosavadní členové: paní Rašpličková a pánové Janečka se Slavíkem. Pokračování ve funkci nebylo nabídnuto naopak panu Belšanovi - jeho dosavadní činnost byla nejspíše pro "nový" rozvoj ČSZPS shledána jako nepatřičná.
Na závěr si dovolím stručnou osobní prognózu, vycházející z mých více než pětadvacetiletých zkušeností se sportem zrakově postižených. Vše nasvědčuje tomu, že po krátkém nadechnutí a naději, že by mohlo zavládnout demokratičtější ovzduší, hlavně však průhledný a odpovědnosti se nezříkající systém, vrací se vedení našeho svazu (zaštítěno samozřejmě nezpochybnitelnou podporou většiny delegátů zastupujících členskou základnu) opět k politikaření, výhodám ve prospěch momentálně oblíbených, nerespektování stanov (již tak zpochybňovaných), předpisů, jakož i předchozích dohod. Zejména však bude opětovně postrádáno otevřené, odborné, jádro věcí zasahující - prostě normální jednání. (Mnohé bylo již uplatněno v průběhu Plenárního shromáždění.) Mnohem větší podpory se nejspíše dočkají struktury a funkcionáři IBSA, organizátoři světových "monstrakcí" - kde však nebude možno pro malou účast udílet ani medaile. A vůbec nebude na přítěž, že IBSA na tyto akce nejenže finančně nepřispívá, ale naopak se pravidelně hlásí o svá procenta ze startovného. Mnohem méně podpory budou mít zato domácí účastníci tradičních sportů, podporovaných i ve školách. A tak si atleti, plavci či lyžaři dají spíše dostaveníčko na mistrovství světa než na domácím mistrovství, neřkuli jiné méně oficiální soutěži - pokud si ji ovšem různí nadšenci nezorganizují sami. Jenomže reprezentovat nás na nich budou závodníci jmenování nikoli výhradně na základě stanovených (a předem daných) limitů, ale tak nějak shledaných za reprezentativní typy.
S pozdravem a přáním příštích nadějnějších zpráv - Karel Čermák